„Vyhledávám rovnováhu,” říká o sobě Tereza Kulichová

Pořádnou dávku inspirace dává svým čtenářům Tereza Kulichová pěkných pár let. Není jen sympatická blogerka, ale také tanečnice a nově i programátorka. Protože se nám líbí její přístup k životnímu stylu položili jsme Terezce pár otázek.

V dnešní době je hodně moderní blogovat a to především o kráse a módě. Váš blog je čistě inspirativní nebo jste měla někdy ambice probojovat se s ním do nějakých vyšších blogerských kruhů?

Můj blog je a vždy byl čistě inspirativní. Neměla jsem ambice probojovat se mezi nejlepší blogerky u nás. Není to směr, kterým bych se v životě chtěla ubírat, ač je to má vášeň. Můj blog vlastně vznikl jako takový můj deníček, kam jsem si mohla různý oblíbený fotky ukládat. Začala jsem to sdílet s přáteli, kterým se to také líbilo a takhle nějak to vzniklo.

Co Vás na blogování nejvíce baví a co naopak baví Vaše čtenáře? Máte nějakou odezvu?

Na blogu mě baví fotky. Baví mě si k nim pustit hudbu a naladit se na příjemnou vlnu snění, představ, uvést se do pohody. Je to asi takový můj druh relaxu. A lidi, kteří můj blog sledují, baví asi to stejný.

Nejde si nevšimnout, že máte široké rozpětí stylů. Jednou Vás můžeme vidět v lese, jak trháte borůvky v čepici a sportovní bundě a jindy zase v letních šatech jako pravou dámu. Který ze stylů Vám nejvíce sedí a proč?

Mám ráda obojí. Když relaxuji a cítím se v pohodě, neřeším, jestli se mám nalíčit a nějak hezky upravit. Prostě se obleču pohodlně a vyrazím do přírody. Naopak ve městě se ráda cítím jako žena, oblékám si šaty a sukně, upravím se… Vyhledávám rovnováhu, udržuje mě to takhle spokojenou sama se sebou. Myslím, že je to velmi důležité – cítit se vyrovnaná – v dnešním světě sociálních sítí, kde každý na fotkách vypadá skvěle. Chci být prostě normální a nebát se vyjít z bytu nenalíčená nebo naopak s červenou rtěnkou. Obojí vyžaduje zdravou dávku sebevědomí.

Používáte nějaké kosmetické produkty, bez kterých si nedokážete představit svůj den nebo týden?

Den nepřežiji bez balzámu na rty a pleťového krému. Mám citlivou pokožku a ta vyžaduje hydrataci a péči. Mé zlaté grály jsou textilní korejské masky a krémy – séra se šnečím slizem. Když je to možné, vybírám si spíš přírodní kosmetiku.

Máte nějaké činnosti ve volném čase, které milujete?

Ten okruh zájmů je tak obrovský, že bych mohla povídat do nekonečna… Ale nejčastějšími aktivitami jsou knihy, seriály a pohyb. Když mám čas, čtu si cokoliv, co mi padne do oka. Seriály si pouštím večer před spaním, je to takový můj dlouholetý rituál. A pohyb miluji a potřebuji, ráda zkouším i nové věci. Když se to navíc spojí s přírodou, jsem nejspokojenější. Čas v přírodě nebo se zvířaty mě hrozně nabíjí. Nesmím zapomenout zmínit jógu, která mě učí trpělivosti a harmonii těla s duší. Také je to má doktorka na bolavá záda!

Vybavíte si nějaký trend, který Vám přijde opravdu nesmyslný a přesto ho všichni kopírují?

To jsou snad všechny trendy, ne? Haha. Snažím se trendům vyhýbat, je to dočasná záležitost a hodí vás to do jakési pomyslné škatulky lidí s podobným módním cítěním. Není to nic špatného, ale já mám ráda individualitu. Ráda se obleču podle momentální nálady a rozpoložení bez ohledu na současné trendy. Je to skvělý osvobozující pocit. Dřív mi připadalo vulgární obléct si vinylovou sukni a dnes ji nosím, haha. Takže se trendům snažím neposmívat, ať už jsou jakékoliv.

Kromě toho, že blogujete a pracovala jste v módním průmyslu, se nyní nacházíte v pozici programátorky. Jak se cítíte v této nové roli jako žena?

V roli programátorky jsem chvilku a kdybyste mi před rokem řekli, že tohle budu dělat, tak bych se asi zasmála. Každý ví, že holek programátorek moc není. Ale mě se v této nové roli hrozně líbí. Vlastně přemýšlím, jestli jsem někdy byla spokojenější.

Velkou inspirací je pro nás Váš úsměv. Králičím telegrafem se k nám doneslo, že se snad nikdy nemračíte a máte skvělou náladu. Máte recept?

Jéé, to je milý, děkuji. Recept žádný nemám. Teď to možná bude znít jako klišé… Prostě jen neberu život tak vážně a obklopuji se lidmi, se kterými je mi dobře a se kterými se zasměji. To mě dlouhodobě udržuje dobře naladěnou. Ale nebojte, i já občas vstanu levou nohou a jsem grumpy cat.

foto: Tereza Kulichová