„Se zdravou láskou musíme začít každý sám u sebe,” říká Janka Chudlíková

Vyzpovídali jsme mentorku, koučku, lektorku, facilitátorku a  nově i populární youtuberku Janku Chudlíkovou. Janka má za sebou 14 let v největších korporátních firmách, kde proškolila více než deset tisíc lidí a vypracovala se až do nejvyššího managementu.

Tvoříte inspirativní obsah pro lidi, kteří se chtějí vyvíjet a upozorňujete na důležitá témata dnešní doby. Jakým způsobem načerpáváte zpět vydanou sílu?

Myslím, že mám obrovskou výhodu, že jsem si života během našla povolání, které mě baví a naplňuje. I když koučink a školení jsou extrémně náročné na výdej energie, bývám u toho často ve stavu “flow”, který mi zpětně dobíjí baterky. Jinak si dávám pozor na spánek. Učím se chodit dřív spát, protože neexistuje lepší relax než spánek. Snažím se pít alespoň 2 l vody denně a rozumně jíst. Také mám svoje rituály – používám aromaterapii, dělám si bylinkové koupele, mini-rozcvičku včetně dechových cvičení, praktikuji dýchací metodu Wima Hofa, která mě umí doslova nastartovat, a dávám si studenou sprchu. Nedělám však všechny tyto rituály každý den – zaberou dohromady až dvě hodiny. 😉 Denně si dopřávám svojí “patnáctiminutovku”. Ale o víkendu si tohle všechno dopřeji a je mi okamžitě výrazně lépe. Také chodím na delší procházky a hraju golf. Paradoxně mě hodně dobíjí, když si můžu něco studovat – poslouchat podcasty a přednášky, číst si, jít na nějakou konferenci. Miluji objevování nového, učení se, hledání nových odpovědí na moje otázky. Na to však nemám poslední dobou moc času. Předloni mi došlo, že jsem dvacet let měla dovolenou jen jeden týden v létě a jeden týden v zimě. Rozhodla jsem se, že budu na dovolených trávit 6 týdnů ročně. Loni jsem to splnila. ;).

Jak jste se dostala ke své vlastní talk show s názvem Dolů/Nahoru? Napadlo vás to jen tak nebo to byl dlouhodobý plán?

Byl to nápad přítele mojí dcery, který je hodně kreativní a nějaký čas se mi staral o on-line aktivity. Já jsem se toho chytla a začala jsem na tom pracovat. Název jsem si vymyslela sama. Má svůj význam. Když v životě chceme něco zlepšit nebo si splnit nějaký sen, první krok vždycky vede dolů, do určitého nepohodlí. Musíme se prostě něčeho vzdát, což se mnoha lidem nechce. Nebo nás někdy prostě dostane dolů na kolena život sám. V tom názvu je však i ta naděje, že dříve či později půjdeme nahoru. Musíme pro to však vždycky něco udělat. A to je to, co mne u mých hostů zajímá. Co udělali, aby byli tam, kde jsou.

V jednom z Vašich videií upozorňujete na to, aby člověk nebyl tzv. normální. Jak se tato „nenormálnost“ projevuje u Vás?

Já v tom videu vysvětluji tu nenormálnost jako schopnost vzepřít se většinovému chování a myšlení, pakliže shledávám něco jako nezdravé a nesprávné. U mne se to projevuje tak, že se snažím neustále konfrontovat samu sebe se sebou samou. Asi to zní divně. Prostě si hlídám, zda to, co dělám nebo říkám, je v souladu s tím, co doopravdy cítím a co doopravdy chci. Někdy mi dlouho trvá, než si uvědomím, že jsem uhnula ze svojí cesty, ale vždycky udělám, co je třeba, abych se tam vrátila. A to i za cenu, když to není příjemné. Před lety jsem se vzdala vysoké pozice včetně velkého balíku peněz a začala jsem od nuly. Bylo to v době, kdy to ještě nebylo v kurzu a já jsem se tehdy sama starala a svou dceru a širší rodinu. Šla jsem do veliké nejistoty, ale vědomě. Přijala jsem jí a udělala jsem ve svém životě místo něčemu novému. Stejně tak jsem se naučila nesetrvávat ve vztazích, ve kterých nejsem šťastná. Mám dost specifický názor na to, čemu se dnes říká “láska”.

Co považujete za největší problém dnešní mladé generace? Jsou to opravdu sociální sítě, jak se neustále opakuje?

Podle mne jsou sociální sítě jen prostředek, určité médium. My jsme si lepili na zeď plakáty svých idolů, mladí je dnes sledují na sítích. Dokonce mohou udělat idoly ze sebe samých. Vznikají nové profese, ať se nám to líbí nebo ne. A je v nich spousta nekvality, průměrnosti, ale také kvality. Ostatně jako v každé profesi. Já vidím ten problém spíš v jakési vnitřní ztrátě hodnot včetně sebe hodnoty. Ano, mladí se snaží usilovat o lepší svět kolem, ale často mají sami v sobě obrovský zmatek. Na sítích si vytvářejí dokonalý sebeobraz, který je často na hony vzdálený realitě. Tím se ale osobní krize jedině prohloubí a skutečná příčina problému se zamlžuje. Mladí si přinášejí už z rodin do života nedostatečný systém vnitřních hodnot – a za to sítě nemohou. Tam se to vše jen projevuje a znásobuje. Dnešní svět postrádá bazální vztah ke všemu – k sobě, k blízkým, k přírodě, ke světu… A to je láska. Nemám teď na mysli nezralý emoční výbuch plný závislostí. Nemůžeme dát druhým to, co sami nemáme. Se zdravou láskou musíme začít každý sám u sebe.

Máte nějaké návyky, které děláte opravdu každý den? Třeba cvičení jógy nebo meditace?

Já v józe nejedu. Možná časem. Nic proti ní nemám, ale prostě se mi vyhnula. Moje minimum pro každý den tvoří ranní desetiminutová rozcvička, dechové cvičení podle Wima Hofa a studená sprcha. Po příchodu domů si zapálím aroma lampu a intuitivně vyberu vonné esence. Používám velmi čisté esence od značky Oshadi. Večer v posteli si svým způsobem medituji včetně vizualizace, děkuji za to dobré i za to špatné a krátce se modlím. Nejsem katolík. Mám svou víru a mám vymyšlenou svojí vlastní modlitbu. Vím, že jsem součástí něčeho většího a dokonalého, kdy i moje malé skoro nic má svůj význam. Já to prostě vím… A chci s tím vším být v harmonii.

Kdybyste mohla vzkázat svému 25 letému já něco důležitého, co by to bylo?

Nedělej nic proti sobě samé a proti svojí intuici. Neubližuj si a nenech si nikým ubližovat. Neříkej ne, když si myslíš ano. Neříkej ano, když si myslíš ne. Především sama sobě.

 Máte nějaké plány do budoucna? Plánujete nebo čekáte, co život přinese?

Jé, já jich mám! Chci rozjet daleko více on-line vzdělávání v oblasti seberozvoje, chci napsat knihu, chci dělat on-line i v angličtině, chci pobývat 3 měsíce v roce u moře… Já neplánuji, ale zároveň nečekám, co mi život přinese. Já si přeji. Doslova zapíchnu svou pozornost na to, co chci, a potom na tom pracuji. Někdy víc, někdy míň – jak mi to život dovolí. Ale pořád držím směr. Raduji se u toho i z malých věcí, když se něco zadaří. Prostě jsem na cestě. Na svojí cestě.

foto: Janka Chudlíková